2.9.05

Lobbying po americku a evropsku

Lobbying je komunikace s politiky, jejímž cílem je zjistit jejich přesné úmysly, případně ovlivnit uvažování v zájmu klienta. Za určitých podmínek může být lobbying obecně prospěšný. Rozhodují-li politikové o složitých odborných otázkách – například o koncepci zdravotnictví – lobbyisté jim mohou pomoci se získáním odborných expertíz, statistik a vědeckých studií. Je na kritickém rozumu politiků, jak s nimi naloží a zda přijmou názory, které lobbyisté předkládají jménem svých klientů. Seriózní lobbying nicméně nelze zaměňovat s korupcí.
Ovlivňování politiků zájmovými skupinami je činností tak starou jako politika sama. Jde o přirozený jev. Příliš aktivní lobbying má nepříznivé dopady z hlediska složitosti legislativy a daňového systému. Podívejme se, jaké faktory způsobují jeho bujení a jak by teoreticky bylo možné jej utlumit.

Počet registrovaných lobbyistů ve Washingtonu dosáhl v roce 2005 počtu 34 785 osob – tedy dvojnásobek ve srovnání s rokem 2000. Honoráře lobbyistů se rovněž zhruba zdvojnásobily. Americké ekonomice se celkově daří, ale žádné její odvětví neroste tak rychle. Proč? Podle deníku The Washington Post lze uvést tři faktory. Za prvé, nárůst státních výdajů. Za druhé, Bílý dům i Kongres jsou pod kontrolou jedné strany, což znamená, že zákonodárci jsou akceschopnější. Za třetí, lobbying se stal „společensky přijatelnějším“. Stále častěji je vnímán jako nutnost.

Federální výdaje vzrostly od roku 2000 ze 1790 miliard dolarů na 2290 miliard dolarů. Daňový systém je notoricky složitý, plný výjimek a odečitatelných položek. Soutěž o státní zakázky a daňové výhody je tvrdá. The Washington Post uvádí příklad firmy Hewlett-Packard. V roce 2004 prosadila lobbyingem zákon umožňující repatriaci zahraničních zisků ve výši 14,5 miliard při výrazně zvýhodněné daňové sazbě. Výdaje se firmě vrátily mnohonásobně.

Úlohou lobbyistů není jen ovlivňovat zákonodárce, ale také sondovat vývoj a podávat informace o trendech myšlení politiků. „Firmy potřebují více lobbyistů jen proto, aby udržely kontakt s tím, co regulátoři dělají,“ říká Allan Cigler, profesor politických věd z University of Kansas. „Je to problém pro demokracii,“ dodává. „Jsou zde pro nás neomezené obchodní příležitosti,“ říká Robert L. Livingston, bývalý kongresman, nyní šéf prosperující agentury. Profese lobbyisty zláká téměř polovinu zákonodárců, kteří se vracejí do soukromého sektoru po vypršení svého volebního období v Kongresu. Platy začínají na úrovni 300 tisíc dolarů ročně.

Během 90. let lobbying převážně reagoval na vývoj v zákonodárství: firmy se snažily zneškodnit zákony, které by je mohly poškodit. V současnosti se prosazuje tzv. ofenzivní lobbying, jehož cílem je prosadit zákony šité podnikům na míru. Z toho zároveň vyplývá, že Spojené státy v dohledné době nepřijmou rovnou daň. Jednoduchý daňový systém bez kliček a smyček by totiž lobbyistům vzal podstatnou část práce. Toho jsou si vědomi i četní aktivní zákonodárci, kteří o své budoucí lobbyistické kariéře teprve uvažují.

Uvedená fakta vypadají jako břitká kritika amerického politického systému. Nicméně opak je pravdou. Spojené státy si zaslouží pochvalu, protože jejich systém lobbyingu je nejlépe regulovaný na světě a také nejvíce transparentní. Je znám nejen přesný počet a jména lobbyistů registrovaných ve Washingtonu. Veřejně dostupné statistiky také uvádějí objemy finančních prostředků vynaložených na prosazování různých zájmů. Je známo, kdo u koho lobbuje a za jakou záležitost.

Ve srovnání s tím je Evropa odstrašujícím příkladem, a to na úrovni národní i unijní. Jen samotné Německo má přes 100 daňových zákonů, více než 90 tisíc vyhlášek a 418 výjimek. Daňová základna je dlouholetým působením nejrůznějších zájmových skupin chatrná jak červotočivé dřevo.

V Bruselu působí odhadem 15 až 20 tisíc lobbyistů, jejichž činnost je monitorována jen letmo a regulována není vůbec. Již nyní mají velkou moc. Lze snadno uhádnout, jaký vliv na jejich postavení by mělo zvýšení úrovně přerozdělování, která se nyní pohybuje kolem 1 % celkového HDP Evropské unie. Je rovněž zřejmé, jaký vliv by mělo kýžené posílení „akceschopnosti“ orgánů EU. Již nyní Unie chrlí direktivy jako zjednaná, aniž by tím přispěla ke zjednodušení norem v jednotlivých členských státech.

Nelze říci, že lobbyisté jsou ve své podstatě špatní. Bylo by však zlé, kdyby pokračoval trend koncentrace politické moci v jejich rukou.

psáno pro Hospodářské noviny

Žádné komentáře: