15.6.05

Spory kolem evropského rozpočtu

Evropská unie přerozděluje poměrně málo finančních prostředků: jen asi 1 procento velikosti hrubého domácího produktu všech členských zemí. Přesto i tak se jedná o miliardy a o každou setinu procenta se tvrdě vyjednává. Jednání komplikuje i známý fakt, že ne všechny země přispívají stejně.

„Minimalisté“ prosazují, aby celkový rozpočet EU nepřesáhl zmíněné 1 procento HDP. Maximalisté prosazují navýšení na 1,14 % HDP. Tento „nepatrný“ rozdíl ovšem znamená zhruba 16 miliard euro. To už je částka, která stojí za hádku i těm nejmírumilovnějším zastáncům konsensu.

Dalším ohniskem sporu je tzv. britský rabat. V roce 1984 na zasedání ve Fontainebleau vyjednala Margaret Thatcherová výjimku, na jejímž základě Británie platí do společného rozpočtu méně, než kolik by odpovídalo pravidlům platným pro ostatní členské země. Nejde o zanedbatelnou částku: v současnosti Británie díky baronce Thatcherové ročně ušetří 4 miliardy eur, přičemž tato částka by mohl brzy vzrůst až na 7 miliard eur ročně.

Názory na britský rabat musí nutně být konfliktní. Britové oprávněně argumentují, že i po započtení slevy jsou druhými největšími přispěvateli do evropského rozpočtu. Jejich oponenti tvrdí, že Německo, Nizozemí a Švédsko platí v přepočtu na hlavu více, což je nespravedlivé. Britská vláda naopak tvrdí, že to není problém Británie, nýbrž zmíněných zemí. Pokud mají pocit, že platí příliš, nechť si vyjednají slevu sami pro sebe.

Kdo má pravdu? Podle všech rozumných ekonomických kritérií Britové. Především, už sama metodika výpočtu výše příspěvků členských zemí je dosti obskurní a z racionálního hlediska stěží obhajitelná. Základem je objem vybrané daně z přidané hodnoty. Tato částka se ovšem dále koriguje složitým systémem koeficientů, aby bylo dosaženo „spravedlnosti“ mezi jednotlivými státy s různou výší a strukturou sazeb DPH. K tomu přistupují další poplatky z vybraných cel a dále příspěvek odvozený od výše HDP.

Ještě větším problémem je použití vybraných prostředků. Většina jde na společnou zemědělskou politiku (CAP – Common Agricultural Policy). Většina ekonomů již při vyslovení této zkratky vidí rudě. Lze obalu říci, že evropské zemědělské a rybářské dotace jsou kamenem na krku evropské ekonomiky. Dotace umožňují přežívat neefektivním producentům s vysokými náklady. Jsou jedním z důvodů vysokých cen potravin v EU ve srovnání s většinou ostatních zemí.

Ekonomicky optimálním řešením by bylo minimalizovat objem CAP a přerozdělování omezit jen na společné evropské projekty v oblasti finančně náročných výzkumných a vědeckých projektů, které by bylo obtížné financovat na národní úrovni. To je z politického hlediska nemožné. Jednání proto mohou být velmi tvrdá.

psáno pro Pravdu

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Neni pravda, ze by na CAP sla vetsina prostredku, je to kolem 40 procent. Napriklad wikipedia (http://en.wikipedia.org/wiki/Common_Agricultural_Policy)
uvadi 44 procent.