13.10.04

Věda, imperialismus a Nobelovy ceny

Sir Francis Bacon napsal v roce 1597, že vědění je síla. Tvrzení, které dnes zní banálně, však dlouhou dobu nebylo samozřejmé pro všechny civilizační okruhy.

Mnohé civilizace, které si vzdělání vysoce vážily, považovaly za pošetilou nebo dokonce hříšnou myšlenku, že by vzdělání mělo sloužit prosperitě. Antičtí filosofové až na výjimky opovrhovali aplikovanou vědou. Zachoval se příběh o Thaletovi z Milétu, který zbohatl spekulacemi s termínovými kontrakty na práva k využití lisů na olivový olej. Když v roce 1997 dostali za teorii oceňování opcí Nobelovu cenu Myron Scholes a Robert Merton, byla to velká sláva. Thales však spekuloval jen proto, aby ukázal, jak malé intelektuální úsilí vyžaduje obchod, a jak je pod úroveň skutečného filosofa věnovat se profánním a nízkým věcem, jako jsou peníze. Na skutečně propracovanou teorii spekulativních trhů tak svět musel čekat přes dva a půl tisíce let.

Podobný přístup bylo možno sledovat i jinde. Tradiční židovská věda se z užitých věd věnovala jen právu. Přírodní vědy a jejich praktické užití však byly mimo okruh zájmu rabínů. Mnohem otevřenější vůči přírodním, technickým a společenským vědám byl středověký islám. Arabský učenec Ibn Khaldun (1332-1406) jako první prohlásil, že zdrojem bohatství není zlato ani drahé kameny, nýbrž práce, a to zejména kvalifikovaná práce. Opět myšlenka, která dnes, v našem světě zní samozřejmě. Nikoli však ve své době a nikoli v současném islámském světě. Ibn Khaldun předběhl svoji dobu o stovky let: mimo jiné formuloval základy kvantitativní teorie peněz a prototyp Lafferovy křivky. Současní islámští učenci vynakládají obrovské intelektuální úsilí na studium Koránu a Hadithu. Ostatní vzdělání je na okraji zájmu, což se projevuje i na ekonomické úrovni těchto zemí.

Vzestup prosperity západní civilizace byl způsoben především zjištěním, že věda a vzdělání je podstatným ekonomickým a strategickým faktorem. Antropolog Jared Diamond uvádí v knize Guns, germs and steel (Střelné zbraně, mikroby a ocel) hlavní důvod, proč Pizzaro s 62 jezdci a 102 pěšáky porazil osmdesátitisícovou armádu inckého panovníka Atahualpy: vzdělání. Sám Pizzaro byl negramotný, ale patřil ke gramotné civilizaci. Měl ocel a střelné zbraně, ale především znalosti vojenské strategie, které Západ shromažďoval celá tisíciletí. Izolovaná a na informace chudá incká říše byla poražena dříve, než si stačila uvědomit, co se děje.

Časem začal Západ podporovat vědu a techniku cílevědomě. Vynález námořního chronometru pomohl Velké Británii získat statut supervelmoci. Položení transatlantického telegrafického kabelu v roce 1866 znamenalo zapojení akademického výzkumu do praxe. Fyzik William Thompson byl za zásluhy o impérium povýšen – stal se z něho Lord Kelvin. Britská vláda si již tehdy uvědomovala, že vzdělání je významným ekonomickým a strategickým faktorem. Nyní jsou supervelmocí Spojené státy díky špičkovým technologiím a silné ekonomice, která tyto technologie dokáže komerčně využít.

Imperiální postavení USA se jasně odráží ve statistikách Nobelových cen. Vyjdeme-li z oficiálních informací Nobelovy nadace, zjistíme, že na cenách za přírodní vědy a ekonomii během posledních patnácti let (1989-2004) se Spojené státy podílely 65 procenty. Ne vždy šlo o rodilé Američany – z velké části o přistěhovalce či držitele dvou občanství. S velkým odstupem následuje Velká Británie (8,6 procent). Anglicky mluvící země se během sledovaného období podílely na udělených Nobelových cenách 79 procenty, zatímco země kontinentální Evropské unie (včetně Skandinávie) pouze 7,9 %. Z jiných zemí se sporadicky objevují Rusko, Švýcarsko, Japonsko, Izrael a Nový Zéland. Z těchto čísel je naprosto zřejmé, kdo je dnes jediná skutečná supervelmoc.

Proč tomu tak je? V Evropě jsou stále patrné pozůstatky antického dogmatu, že vznešená akademická půda by neměla být špiněna tak nízkým motivem, jakým jsou peníze. Z toho vyplývá vztah k financování vysokých škol a k platům učitelů. Kontinentální Evropa provozuje „sociální“ školy, které jsou „zdarma“, mají omezené rozpočty a omezené výsledky. Mimochodem, Čech získal Nobelovu cenu naposledy v roce 1989. Jmenoval se ovšem Thomas R. Cech a narodil se v Chicagu.

Žádné komentáře: